BIOREZONANCE

Rezonance je definována jako shoda frekvence vlastních kmitů soustavy s frekvencí zdroje, kdy silné rytmické vibrace jednoho objektu vyvolávají slabší rytmické vibrace stejné frekvence u jiných objektů. Objevil ji Galileo Galilei při jeho výzkumech s kyvadlem a strunami hudebních nástrojů.

Objev jevu biorezonance se datuje do první poloviny 20. století. Jeho první teoretický předpoklad vytvořil již v roce 1905 Albert Einstein svou geniální rovnicí E=mc2 (vše je energie). Kvantový fyzik Louis de Broglie za svůj princip duality částic a vlnění obdržel v roce 1929 Nobelovu cenu za fyziku.

Druhým teoretickým předpokladem byl objev elektrické energie a posléze jejího universálního využití a rozšíření. Princip působení frekvenčních generátorů na živé organismy popsal a praktikoval jako první srbský génius Nikola Tesla. V jeho životopisu je uvedeno: Nervózní a neustále vyčerpaný Tesla začal experimentovat s léčivými vlastnostmi svých oscilátorů a brzy začaly prosakovat zprávy o pozoruhodných účincích těchto přístrojů. Tyto vysokofrekvenční "posilovače vitality" vyzařovaly univerzální léčivé prvky, které - když se správně aplikovaly - pomáhaly tělu "setřást všechny choroby" prohlásil jeho současník MUDr. F. Finch Strong. K výsledným účinkům patří zvýšení síly, apetitu a váhy, navození přirozeného spánku a odstranění škodlivin z těla. Tesla věřil, že elektřina je nejlepším lékem. "Mé vysoké frekvence," říkával Tesla "mají antibakteriální a silně ozdravné účinky" a denně je aplikoval sám na sobě. Elektřina se stala novým všelékem.

Přesto Tesla tento pro sebe okrajový výzkum opouští a na jeho místo nastupuje nový génius, který posunul nové léčení nemocí pomocí elektřiny o značný rok vpřed. Tím člověkem byl americký vědec Royal Raymond Rife, kterého lze považovat za otce biorezonance. Byl to špičkový vědec a mikrobiolog, který vyvinul optický mikroskop, poskytující velmi vysoké zvětšení a rozlišení. V letech 1921-1922 při pozorování živých bakterií a virů pod svým speciálním mikroskopem zjistil, že jednotlivé druhy mikroorganismů reagují na elektrické frekvenční pole. Zpozoroval, že když vystaví tyto patogenní mikroorganismy určitým frekvencím, po krátké chvíli je rozrušena jejich membrána a mikroorganismy hynou. Od tohoto objevu se Rife věnoval tomuto fenoménu až do své smrti.

Pozorováním dospěl k závěru, že elektrické frekvenčně kladně vyvážené pulsy dokážou tyto mikroorganismy zničit, nebo narušit jejich "maskovací" obal na membránách, který mate náš imunitní systém. Po narušení obalu imunitní systém začne tyto mikroorganismy ničit a dochází tak k samovolnému uzdravení.

Z výzkumu Harolda S. Burra vyplývá, že každá struktura živé tkáně má svoje frekvenční spektrum, které je pro ni charakteristické. Elektromagnetická působení mají základní význam v organizaci, struktuře a funkčnosti živých systémů, jak ve zdravém stavu, tak i v případě onemocnění. V buňkách a mezi buňkami neustále probíhá prostřednictvím elektromagnetických vln výměna informací.

Biorezonanční metoda je založena na předpokladu, že fyziologické procesy v těle jsou kontrolovány a regulovány nejen chemickými procesy, ale i elektromagnetickými impulsy substancí a systémů. Navíc předpokládá, že orgány, orgánové oblasti a orgánové systémy ve zdravém těle vykazují charakteristické frekvenční vzory a že každý zásah do těchto frekvenčních vzorů může vést k významnému narušení rovnováhy v organismu. Biorezonanční terapie infektů využívá jevu destrukce, mikroorganismy jsou vystaveny jejich kritické frekvenci o dostatečné intenzitě. Při vystavení mikroorganismu působení této frekvence je při pozorování v mikroskopu jasně viditelné, jak dochází k rozpadu mikroorganismu. Jeho membrána se vlivem rezonance rozkmitá tak, že tyto kmity nevydrží a praskne. Imunitní systém pak běžným způsobem odklidí mrtvá těla mikroorganimů jako běžný odpad.

Více informací naleznete na www.bicom-optima.cz